Komentáře: Kroniky smrti

Od: sipos

sipos — Tue, 21 Dec 2010 23:44:51 +0000

Tatry
V roce 74 jsme si tři kluci – deváťáci zajeli do Tater na čundr. Měli jsme na sobě kožešiny, uesky, ešusy, stan, kytaru.
Vylezli na Teryho chatu. Po cestě nás minul nějaký muž s batohem na krosně s bednama. V Mladém světě (časopis) pak o nich psali, jak nosí ty batohy o váze sedmdesát kil, víc asi nejde. Na Teryho chatě ubytováni nebylo. Pouze na objednávku (tehdejší Čedok). Spíme pod balvanem na krabicích od margarínu, jak nám to ukázal jeden z té chaty. Bivak.
Cesta druhý den přes hřeben do Velké studené doliny mně zaskočila. Řetězy. Dole pode mnou sráz se sněhem. Byl srpen.
Přelezl jsem hřbet. Zážitek. Fotky z Flexarety. Kamzíci. Pleso.
Četli jsme si náhrobky na skále. Měli respekt. Od té doby jsem tam nebyl. Zážitek dodnes. Znám jen fotky Viléma Heckela, Fermátu a Huascaran.
Kouřím fajfku, nikam nelezu, je mi padesát. Naučím péct chleba a vánočku.

Od: Peter Galan

Peter Galan — Mon, 20 Dec 2010 13:30:35 +0000

Re:
ono to moze prist z chvile na chvilu. Ja som sa nedavno vybral na smiesnu prechadzku zo Skalanteho plesa cez Svistovku k Zelenemu plesu. Padla hmla, ze som na meter nevidel, stratil som znacku a niekolko hodin som sa uplne stratil v skalach. Ak by ma tam zastihla este noc, neviem, ako by to dopadlo…

Od: Ivan Derer

Ivan Derer — Mon, 20 Dec 2010 07:19:40 +0000

Dve zkusenosti
Jedna je z tury do Mlynicke doliny pres Bystre sedlo do Furkotske doliny.
S tatou jsme vysli brzy rano nekdy v pulce srpna. V poledne zaclo snezit a retezy byly namrzle.
V jedny chvili jsem musel prekonat skokem misto pod kterym byla stometrova propast.
Nechapal jsem, jakto ze jsem se najednou dostal do takovyho nebezpeci, kdyz se du jen tak projit.
Vse dobre dopadlo, pres Bystre sedlo jsme se dostali na druhou stranu. Tam ovsem padla husta mlha.
Vubec jsme nevedeli, kde jsme a po asi dvouhodinovem bloudeni mezi skalami jsme se dostali z mraku.
Prvniho koho jsme potkali byla vychodonemecka turistka v sandalech a tricku jdouci opacnym smerem.
Snazili jsme se ji presvedcit at tam nechodi a nakonec teda nesla.

Od: Peter Galan

Peter Galan — Sat, 18 Dec 2010 19:17:28 +0000

Re: u nás sa onehdá rozprávalo o
Ano, aj to tam bolo. Objavil ho legendarny pes Udo.
Tych pripadov bolo strasne vela.

Od: oldo

oldo — Sat, 18 Dec 2010 17:56:51 +0000

u nás sa onehdá rozprávalo o
Známy je prípad študenta z Komárna, ktorého v roku 1974 spolu s ďalšími 22 spolužiakmi v rámci lyžiarskeho výcviku zasypala lavína vo Vysokých Tatrách v Mengusovskej doline. Takmer po piatich hodinách (!) pobytu pod snehom ho lokalizoval lavínový pes a chlapca sa napriek neuveriteľne dlhej dobe pobytu v snehovom zajatí podarilo zachrániť! Ďalší jeho dvanásti spolužiaci už také šťastie nemali…